Zdravím všechny tatínky a chlapáky.
já jsem se sem přihlásila ikdyž sem slečna teda mladá maminka, a obracím se sem s problémem se kterým si nevím rady, ani nevím zda dělám dobře nebo zda je dobré co cítím...
Máme s přítelem dvouměsíčního chlapečka a od začátku co jsme doma se o něj nechce vůbec starat, jen až když jsem mu týden deně vysvětlovala (hučela) že taky potřebuju pauzu a spát, tak se občas přinutil, abych už mlčela..
Všechno bylo od začátku problém - pochovat, uspat, pohlídat na hodinku, pohoupat, jít s kočárkem, o přebalování vůbec nemluvím a když jsem mu řekla že zkusíme prcka vykoupat společně že ho to naučím zjistila sem že se štítí!!!! že ho nechce koupat - jedine v chirurg. rukavicích, furt se hádame protože sem na vše sama, malý trpí na bříško a já sem opravdu vyčerpaná a žádná ochota nebo pomoc s malým :-( bolí mě to že mu ho musím tlačit. říká že si potřebuje zvyknout že tak až bude malej půlroční, mám čekat? Potřebuje si zvyknout na to jak ho dát do vaničky?
asi to nechápu, proto potřebuju radu. chtěla bych aby si k němu vybudoval pěknej vztah ale jak každej táta co se stará ví že je to hlavně ze začátku pečováním a láskou. Já svého partera moc miluji udělala bych pro něj cokoliv a mrzí mě že on mi nechce pomoci s malým.... když už né kůli němu tak ani kůli mě ne?
vždy na mě vyrukuje s výrokem "příjdu z práce a ještě se budu starat o děcko". jako kdyby nebylo jeho, jako kdyby bylo "přece úplně samozřejmý že všechno bude na mě"....
nechci po něm aby denně přebaloval, a v noci k němu vstával a uspával, jen jednou za čtvrt roku chci jít na dýl než 3 hod ven a nemůžu. co se týče jeho vždy jsem se snažila být milá, i co se sexu týče aby si lépe zvykl a necítil se zanedbaný... ale hádáme se a to nás oba nebaví, jenže já se nevyspím, malej spí hrozně špatně a je uplakaný a já si dost často nestihnu dát ani sprchu když sem tu sama,tak vyžaduju trochu snahy. A myslím, že jsem od začátku něják extra netlačila na pilu.
mocccc děkuju všem, stačí názor, rada, cokoliv
Ahojky, jsem tady nová. Je
Ahojky, jsem tady nová. Je hodně smutné, že se taťka k chlapečkovi nemá a taky vím, jak je péče o ten malý a někdy uřvaný uzlíček je dost náročná. Náš taťka se na malýho ze začátku taky bál sáhnout, ale časem se to změnilo a dneska jsou dvojka. Řekl mi, že mu mimino nic neříká a že až bude větší tak to bude lepší. Ale začátek byl taky těžký malý dost plakal hodně ho bolelo bříško a tak jsem toho taky moc nenaspala. Režim jsem zavedla až v 10 týdnech a pak už to bylo o dost lepší a i moje jizva se zahojila. Nastal klid a to se i promítlo do našeho vztahu. Dej taťkovi čas, aby si na malýho zvyknul a malýmu nahřívej a masíruj bříško a uvidíš, že to bude v pořádku. Máš mamku nebo tchýni, která by povozila ???
Ahoj princezno..
Předem mého textu ti gratuluji k děťátku, které na devše miluješ... Tvůj příběch ,,článek,, je velmi smutný a uplně přesně nedokažu pochopit chování tvého partnera, hlavně ohledně toho co píšeš cituji ,, zjistila jsem že se štítí,, toto je pro mě nepochopitelné už z důvodu toho že je to jeho dítě. Doufám že ti nevadí že jsem dívka a píšu ti svůj názor... Ale snad to nějak překousneš :-) Já žiju z partnerem, který již jedno dítě má a úplně přesně si nedokážu představit co by dělal kdyby o svého syna přišel, zdřejmě by to byla jeho smrt.. Čekala jsem sním také děťátko bohužel jsem musela ze zdravotních důvodů podstoupit interupci, což pro nás nebylo a stále ještě neni lehké ohledně našeho vztahu i když se snažíme na to nemyslet pořád to v sobě oba máme.Můj muž je člověk, který miluje snad všechny děti na celém světě a dokaže se k nim výborně chovat až mě někdy zaráží že je lepší jak která koliv matka.Za to jsem na něj moc hrdá.Ohledně tvého textu si uplně přesně nedokážu představit jak probíhá či funguje váš rodinný život . Neni pro mě pochopitelné chování tvého partnera a už vůbec nechápu to že ti nepomáhá. Vím moc dobře jak je jaká koliv maminka unavéná z večného 24 hodinového opatrování svého potomka, dobře chápu tvou únavu aj to že si nemůžeš ani někam zajít a trochu se odreagovat ,, pobavit,, s přáteli. S partnerem zkus vše v klidu probrat jelikož jaké koliv potíže v partnerském vztahu jsou velmi vázany na konverzaci i kdyby jsi si měla napsat na papír vše co chceš probrat klidně to udělěj a jakou koliv část skuste diskuzí vyřešit. Je fajn že muž, který reaguje na tvůj text ti radí aby jsi po případě vyhledala odbornou pomoc ale dle mého názoru to neni nejlepší řešení, partner by to mohl vzít uplně jinak a nemuselo by to dopadnout v závěru dobře spíš naopak. Proto bych ti tuto cestu radila až na samí konec kdy už nebudeš vědět jak dál. Hlavně skus probrat část koupání vašeho malého potomka dle mého názoru je to jistý (,,obřad,,), který by měl tatínek zvládat též na výbornou. Ohledně přebalování hlaně tehdy když je mimi pokakané se u některých pánů dá pochopit že jim to neni zrovna po chuti, znám to z vlastní zkušenosti ale zas na druhou stranu na vše se dá zvyknout.Taky mě napadá myšlenka zdali tvůj přítel byl či je na rodiný život vůbec nějak připraven a je ochoten se o potomka starat. Nevím kolik mu je let a zdali bylo mimi plánované či nikoli na tom zaleží někdy taky poměrně hodně. Jeho postoj k péči o dítě je nepochopitelný z hlediska že přijde z práce a nemá nejmenší náladu se o malého alespoň na chvilku i malinkou postarat aby si se třeba v klidu umyla či udělala něco jiného. Snad brzy tvému příteli dojde jak je starání se o malé dítě namáhavé a vysilující nebo právě to je důvod že k malému nemá ten správný přístup poté mi nezbývá než konstatovat že tvůj partner nedospěl ještě ani zdaleka k tomu aby mohl být otcem malého kluka. jednou mu to určitě dojde ale to by mohlo být již pozdě.Je hezké že jej horoucně miluješ já vaší lásce jen přeju ale aby jsi pak jednou nelitovala. Že si žila z někým kdo lásku synovi neopětoval stejně jako ty i přes jakou koliv snahu. Ohledně sexu. Sex je ve vztahu taky velmi důležitý ale stejně tak je důležitý aby byl příjemný pro vás oba a nemyslel jeden zvás nebo oba jen na sebe samého ale hlavně taky na svůj milující protějšek. Sex je to co utvrzuje partnerský vztah a tak by to mělo být pořád. Nemá cenu ze sebe dělat tzv: sexualní otrokyni ,, já ti podržím jen aby nebyl oheň na střeše"" Poté by to nikdy neklapalo a po čase začnete oba dva velmi strádat a v nejhorším případě si hledat náhradu což vám nepřeji.Pokud možno skus se se svou poměrně težkou situací obrátit na lidi, kteří jsou ti rodinou nebo přáteli , kterým plně důvěřuješ jako př: nejlepší kamarad-ka. Jsou to lidé kterým věříš a hlavně znají podrobně tvou situaci i tvého partnera spiš ti tyto lidé porádí. Tady se o to může široká veřejnost jen pokoušet jelikož do toho nikdo nevidí tak jak by bylo potřeba aby ti mohl dát radu takovou, která by alespoň z části zafungovala tak jak by sis sama přála. Každopádně ti držím palce ať se to co nejrychleji a hlavně kladně urovná a společně s partnerem najdete tu správnou cestu ohledně vzájemné pomoci a výchovy vašeho malého Broučka, který vám bude nosit radost a smých ... S přáním ať se vše změní k lepšímu a srdečným pozdravem Speedy
názor
Ahoj "prcinko",
chceš aspoň názor, tak já se pokusím něco k tomu napsat. Já mám 5,5 měsíčního chlapečka, Filípka. Moc jsme se na něj s manželkou těili a plánovali jsme ho. Nevím jak jste na tom byli vy, ale možná už tady někde může být "problém".
Obecně platí, že muži si potřebují vztah k dítěti vypěstovat a není to zdaleka tak samozřejmé jako u žen. U mně to naštěstí trvalo jen pár okamžiků, takže jsem velmi šťastným tatínkem. Vzal jsem si v práci 14 dní dovolenou, abych mohl manželce v prvních dnech se vším pomoct. V noci jsem Filípka přebaloval a nosil ho kmanželce na kojení. Pravda, pracuji jako pečovatel už více jak 8 let, takže přebalování je mým denním chlebem :))) Nicméně je nutné dodat i to, že než se nám Filípek narodil, hodně jsem četl, abych byl na příchod miminka co možná nejlépe připravený!!! Prostě a jednoduše jde o to, že celé těhotenství včetně porodu a teď i samotné výchovy našeho miminka jsme byli spolu s manželkou v pozici partnerů a ne nějakých sobeckých "puberťáků" (toto přirovnání chápej pouze jako ilustraci). Je mi z Tvého příběhu smutno a jelikož sám takovou zkušenost nemám, asi nemůžu ani pořádně poradit. Moc bych Ti doporučoval, abyste si s partnerem pořádně promluvili a pokusila ses z něj dostat, co mu vlastně vadí a proč. Jen, prosím opatrně, aby neměl hned dojem, že ho napadáš! Třeba je tam fakt nějaký blok, který půjde časem odbourat a chce to jen trpělivost. Popřípadě se skus spojit s nějakým odborníkem a uvidíš jak pochodíš.
A co se sexu týče....tak ten je sice pro většinu mužů alfou i omegou spokojeného vztahu, ale zase nebuď vůči partnerovi slepě najivní! Jen pomyšlení na to, že investuje pouze jedna strana ve mně vyvolává vztek! Nejsem v žádném případě zastáncem sexu za odměnu, to ani náhodou!!! Na druhou stranu sex by měl být vrcholem spokojeného vztahu a vyjádřením úcty a lásky a ne jen jakousi trapnou povinností.
No nic, napsal jsem, co jsem cítil za důležité a přeji Ti hodně štěstí.
Honza